Včelařská konference

Také se mi tato metoda nezamlouvá. Má smysl tam, kde není jarní snůška -
takové včelstvo má v rozvoji na jaře zpoždění, a také se používá k ozdravění
včelstva od nosemy. Je to ale pracný způsob její potlačování a pro včely
náročný. Jsem zastánce jiné cesty - chovat silná včelstva početně i kondičně
a také geneticky odolná. S tou kondicí souvisí dlouhověkkost včel - např.
včelstvo, jehož včely se v průměru dožijí vyššího věku při stejné pracovní
intezitě, nemusí tolik plodovat, tím pádem nemusí vykonávat tolik výletů v
kritické jarní době pro vodu a pyl. Šetří létavky, získává tak postupně
náskok, včely jsou zdravější atd. Včely s takovými vlastnostmi mají navrch v
drsnějších podmínkách - vyšší polohy nebo studená jara. Jsou takové včely v
rámci kraňské rasy - zakarpatské (Vučko), proto jejich vlastnosti využívám.
Poznámka: Zcela opačné tvrzení, pokud jde o souvislost dlouhověkkosti včel a
zdravotního stavu včelstva, najdete ve článku Dr. Liebiga v OVP č.1/2003.
str.190-193. Krátkověkkost včel je prý vlastností důležitou pro ozdravování
včelstva. To je postavené na hlavu! V tomtéž článku jsou i další velmi
diskutabilní tvrzení. Jejich vysvětelní by bylo na delší psaní...

K. Čermák


> Má tu někdo s tím finským zimováním nějaké dobré zkušenosti? Zdá se mi to
> dost drastická metoda, a v našich podmínkách nevhodná. Sám vím, jaký vliv
> má na včely pozdní krmení. Když si představím, že jsou bez plodu, bez
zásob
> pylu a mají vystavět, zásobit se a přežít zdravé zimu, tak teda nevím.
Taky
> nevím jak se to přesně dělá.
> Kdyby to bylo dobrý, tak se to už dávno ujalo. Včely toho sice vydrží moc,
> ale nic není zadarmo.
> Eman